"You are my world, Honey..."

Večer snů po dlouhé době. Ano, píšu po dlouhé protože a poněvadž nám poslední dobou na naše večery nezbýval čas, skrz moji práci. Ale to už je minulost. Takže je jasný, že se na tenhle dnešní večer těším snad mnohem více, než na Vánoce(nebo vánoce?)...
Měli jsme zamluvený stůl v jedný restauraci, ale díky mé nemoci budeme hezky doma. No naštěstí si můžem uvařit sami /ach, miluji na tobě to, že umíš vařit/...
Přeci jen, dnešní večer bude vážně snový. Rodiče ani sourozenci nejsou doma, takže tu nebude žásná příležitost aby přišel bratr a bez zaklepání si nakráčel do mého pokoje. Jinak to samozřejmě nevadí, ale aspoň si budeme moci vychutnat horkou vanu (umeješ mi záda, tak jak to mám ráda..), ale pozor jen než budeme mít na prstech varhánky.
Koukneme na nejlepší filmek /zbožňuju tvůj žánrový výběr, je tak shodný s mým/, u kterýho bezpochybně nesmí chybět námi tak oblíbené víno, sýr a olivy.
A potom... Tečka, tečka, TEČKA!!!
Poté se na sebe budem zas usmívat takovým tím známým otupělým výrazem a povídat si o všem možném i nemožném. A nebyla bych to já, kdybych po tobě nechtěla masáž, viď.
Ale třeba ne, třeba to bude úplně jinak. Tohle je jen pouhá představa z mých vzpomínek , těch - tak moc chybějících večerů trávených s Tebou. Miluji tě, Milí moje.

Guess what??

I po usilovném boji jsem prohrála. Chřipka zvítězila, achné. A blogger na dobu neurčitou také. Tentokrát to ovšem vidím nadějněji než blog. Ten měl doopravdy malou šanci - ach ty reklamy. Uvidíte, jak dlouho mě toto bude držet, psát sem každý den nejspíš nebudu, kdo ví..
Nuže bises